|
home
texty
cédéčka
mp3
o nás
kontakty
 |
1.
Intelektuál
2. Kočička
3. Zvláštní sen
4. Ďáblice - Vokovice
5. Po ránu
6. Přístav
7. Kanál
8. Tři dny
9. Skoba
10. Hlad
11. Na pasece
12. Pravda je blondýna
13. Upřímný úsměvy
14. Nic se neděje
15. Jako po vodě kámen
16. Bláto a hlína
17. Časopisy
18. Nepiji a nekouřím
19. Pohodář
20. Hluboko
21. Jaro je tady
22. Rebel
|
|
Jsem intelektuál
ňáká rána do hlavy mě nezabije,
naopak - posílí,
odsoudím násilí
a bez předsudků jdu o světě přemítat zas dál.
Mé duševní pochody
nenechají žádnou ženu lhostejnou,
všechny zdivočí,
což mě nezaskočí,
neuznávám konvence a zvu je rovnou dál.
Když nás manžel nachytá,
glosuji vše s ironickým nadhledem
a rány do hlavy
mne pouze pobaví,
chlap se časem unaví a já mu povídám:
"Jsem intelektuál,
ňáká rána do hlavy mě nezabije,
tupé násilí
mou věc jen posílí
neb jsem intelektuál a každé situace král."
Neb intelektuál je každé situace král.
Rozšlápnul jsem kočičku,
tlapičku i hlavičku;
tu mourovatou nezbedu,
ještě že byla sousedů
a že moje kočička zůstala celičká.
Celičká kočička,
co víc bych si moh přát.
Já měl jsem zvláštní sen, považte viděl jsem v něm
souložit Honzu Nedvěda s Danem Landou.
Pleše se blejskaly, kanady vrzaly,
jehličí vonělo a rodily se hity.
Můžete si říct, že vás moje vize nezajímaj,
jenže trochu snění potřebuje každej z nás,
trochu se pobavit, duši pohladit,
malounko přitvrdit a pak zase šlapat světem dál.
Lásky je dnes málo, všichni myslej pořád jenom na peníze
a čim dál míň je chlapů, co chtěj bránit svojí vlast.
Tak nebuďte jak ty pecky, co proseděj celý dny u televize,
žít je přece príma, když si můžem zazpívat.
A pak jít všichni ven, s Landou a Nedvědem,
rozběhnout se bosky ranní rosou,
chcem se jen pobavit, duši pohladit,
malounko přitvrdit a pak zase šlapat světem dál
a pak zase šlapat
a pak zase šlapat světem dál
Od chvíle, kdy tě znám,
jsem jako vyměněn,
myslím na tebe když usínám,
cítím pak celý den
polibek sladší než sen.
Tváře planou mi já miluji,
spěchej tramvaji rychleji k mé dívence.
Kéž se srdce moje neztratí
na trati Ďáblice - Vokovice.
Jsi poupě rozvité
lásky dotykem,
sudičkou byla ti Afrodité,
proměníš temnou noc v den
jediným úsměvem.
Tváře planou mi já miluji,
spěchej tramvaji rychleji k mé dívence.
Kéž se srdce moje neztratí
na trati Ďáblice - Vokovice.
Nádherný sen o tobě se mi zdál
a teď jen s větrem smlouvám
aby noc neodvál
Štěstí je prchavé
jako ranní sen,
v sadu voní kvítí voňavé
a já zas celý den
myslel na tebe jen.
Tváře planou mi já miluji,
spěchej tramvaji rychleji k mé dívence.
Kéž se srdce moje neztratí
na trati Ďáblice - Vokovice.
Trochu nudy a kus splínu
a pak malou kocovinu,
k ránu s tebou zacvičí
a iluze vyléčí.
Zacvičí, zacvičí
a iluze vyléčí.
Hop šup tralalala
ruty šuty hop hop hop.
Už se mlha rozplynula,
už zas vidíš, že seš nula,
a že tvoje deprese
jsou na správné adrese.
Deprese, deprese,
jsou na správné adrese.
Hop šup tralala
ruty šuty hop hop hop.
S životem to nedopadlo,
zbylo zblitý umyvadlo,
a kdyby zbyl jen ten smrad,
stejně jsem na světě rád.
Jeden smrad, druhej smrad,
stejně jsem tu s váma rád.
Jeden smrad, druhej smrad,
stejně jsem tu s váma rád.
Já jsem tvůj přístav a ty si má loď,
sotva se sejdem jsme na rozchod.
Tak napni plachty a za obzor pluj,
jenom prosím nezapomeň, kdo je přístav tvůj.
Až sjezdíš moře a poznáš svět
a budeš váhat, kam se vydat teď,
vyhoď kotvu a tiše stůj,
poslouchej, co z dálky volá dávnej přístav tvůj:
"Já vím, že loď musí plout,
jenže co já,
sám a s blbou náladou
a s pitomejma kurdějema."
Já
vím - ty sou spíš od ovoce...
Ale stejně nezapomeň kdo je přístav tvůj.
Já nejsem úkryt na celej život,
jsem tvův přístav, pevnej jistej bod,
víš, že tě čekám, tak už nestůj,
doufám, že si pamatuješ, kdo je přístav tvůj.
Já vím, že loď musí plout
a mě zbejvá jen
vyhlížet plachty nad vodou,
když vítr vane do přístavu.
Já vím - fouká to spíš obráceně…
Ale stejně nezapomeň, kdo je přístav tvůj.
Sstejně tě prosím,
napni plachty
a proti větru
pluj jako vichr,
jako bouře, která dobře pozná přístav svůj.
Pluj proti větru,
proti vlnám,
proti kotvám,
proti všem pluj,
Všichni ať si trhnou nohou,
já jsem přístav tvůj.
To
já jsem přístav tvůj.
"Dyť víš hovno vo co go",
kanál povídá,
se smrdutým úsměvem
hubu votvírá.
"Chlapečci sou vodporný
a holčičky vohyzdný
a co teprv až vyrostete,"
kanál povídá.
"Život si vás vohlídá
a s nim si na vás počíhá
deprese, frustrace,
alkohol a sport."
"Ne ne ne ne, kanále,
to si sežer sám,
chlapečci sou príma
a holčičky fajn.
Chlapečci jsou solidní
a holčičky frigidní,
frigidní, frivolní
a proto je mám rád.
Frigidní, frigidní,
to ta moje není.
Néni, néni a proto jí mám rád.
Néni, néni a proto jí mám rád."
"A všem vám bude smrdět z huby,"
kanál povídá.
prvního října sed si Jenda Kasík
na ranní vlak a ten si to s ním hasí
kolem kladenských oceláren
do nejbližších kasáren
druhýho října stal se z Jendy voják
má vlastní tank šat maskovaný a odznak
zdobící vítěze soutěže
nejlepší střelec vleže
třetího října zjistil Jenda Kasík
že už se mu celá vojna nějak hnusí
v knajpě střelil tank i s odznakem
a teď teď tiše nad pivem
vzpomíná jak jel vlakem
z Dejvic přes Veleslavín... Liboc... Ruzyň...
jó když jsem bejval mladší
chodil jsem vydělávat k metařům
za blbejch pár pětek
vstávat v půl šestý ráno
ale zapíchli jsme to už v devět
a ta pani co neměla přední zuby
ale jinak byla hodná
vážně hodná
vzpomínala: "Ruzyň jó Ruzyň..."
a od tý doby Jenda Kasík ví
jak to chodí v ženský věznici
a že vlaky do Kladna jedou z Dejvic
přes Veleslavín... Liboc... Ruzyň...
Hostivice... Pavlov... Unhošť...
Kladno-Rozdělov... Kladno-město...
život je drsnej kámo
ale když ho chytneš za pačesy
tak to stojí za to
Když se ráno vzbudim,
deku noci shodim
a povídám: "sny byly ste krásný,
ale teď je tady novej den,
život neni sen"
Oči si protírám
a do stropu zírám.
Nebejt tu ta skoba
a otevřený okna
a taky teda, kdyby radši
do sporáku nešel ten pitomej plyn,
jó, to bych si žil.
A zpíval bych si:
(mezihra)
Vsadil bych se, že když sem to zmáknul doteď,
tak se i těch zbylejch pár let protlouct dá.
Tak v pelechu ležim
a kolem život běží,
skočí z okna, máchne křídly
a zamíří vzhůru k slunci nebo ke hvězdám,
na vesmírnej flám
A skoba zpívá:
"Život nechodí po horách,
drží se lidí a zubatý zabrat dá."
Vsadil bych se, že se jednou
mladý lidi za životem do vesmíru vypravěj.
A když se potkaj s těma
mladejma Marťanama,
hned se všichni roztančej a rozepívaj
jak už to tak mládež dělává.
Forever young!
A plyn se usmívá:
"Mládí má křídla rozevlátá
zpívá, Ikarus je náš táta, chceme výš!"
Vsadil bych se, že je vůbec nepotěší
když si všimnou, jak jim život utíká.
A tak se vrátěj domů,
vyhlídnou si skobu...
Je to strašně smutnej,
smutnej smutnej příběh,
co vám tu teď povídám.
Proč se mnou Andulko nechceš spát?!
Vždyť by tě neubylo
a já bych tak rád políbil slzu na řasách
dlouhých jak noci, které bez tebe
prospal jsem sám nebo jen s Vendulkou,
jenomže s tou neni o co stát
Proč se mnou Andulko nechceš spát?!
Bez něhy chřadnu jako bez vody květ
a ty mě zraňuješ svou chladnou maskou,
chci k tobě přivonět, přiložit ke rtům ret,
ruce ti přidržet, sežrat tě láskou.
Sežrat tě láskou.
Pomalu polykat, třicetkrát kousnout,
vyplivnout kližku, decentně říhnout,
navždycky s tebou, jen ty a já,
tak nekřič tolik, vždyť víš, že láska bolí.
Opravdová láska bolí,
opravdová láska bolí,
opravdová láska bolí.
Óóó - bolí,
láska bolí,
láska bolí,
láska bolí.
Medvídku, méďo, sedíš vedle mě tak tiše
sedíš tu tak tiše,
splín tě vyhnal z lesa do salaše,
sedíš tu tichounce a spíš
Paseka je dneska v noci tichá,
jenom zdálky zní kytary zpěv,
ty mi méďo na rameni vzdycháš
a nebe je plný hvězd
Méďo, nebreč, třeba jedna z těch hvězd spadne,
na paseku spadne
splín se jako špína z tlapek sloupne,
stačí si něco rychle přát.
Mě se život taky na nic neptal,
žil jsem tady na salaši sám
a pak spadla na paseku hvězda,
tak tu tebe méďo mám.
Mám tu tebe méďo mám
mám tu tebe méďo mám.
Ty seš ale vošklivá holčička,
řek chlapeček vošklivý holčičce.
A ty seš vošklivej chlapeček,
řekla mu holčička.
Ste dvě vošklivý děti,
povídám já.
Miluju pravdu.
Miluju pravdu.
Pravda má dlouhý nohy,
pravda má vopálený ramena,
pravda je blondýna,
v podpaží hladce vyholená.
Miluju pravdu.
Nenávidím lež.
Lež má chlupatý nohy,
lež nemá ráda přírodu,
lež je vošklivá jako vy,
vy dvě vošklivý děti.
Kdy ste si naposled oholily nohy?
Kdy ste si naposled obarvily vlasy?
Dívejte se do zrcadla a přemýšlejte o pravdě!
Pravda má dlouhý nohy,
pravda má vopálený ramena,
pravda je blondýna,
pravda je blondýna.
I když zrzavý pravdy taky nejsou k zahození.
Pravda je blondýna.
Pravda je blondýna.
Na upřímný úsměvy
nejsme vůbec zvědaví,
protože nás zajímá
jenom chlast a sex.
Jsme chlapi a zajímá nás
jenom chlast a sex.
Pivo, kozy,
Vo tom ten svět je.
Jsme chlapi a zajímá nás
jenom chlast a sex.
jo jo jo jo jó
Jsem chlap. CH-L-A-P
Ženy, připravte se,
až řeknu tři, začnete se plazit.
Směrem ke mně, k chlapovi na pódiu,
jo jo jo jo jó
Jsem chlap.
A tohleto je písnička o chlastu a o sexu,
spíš o sexu než o chlastu.
Možná, že vám připadá jednotvárná…
ano, je jednotvárná!
Ale i sex je jednotvárný
a nevybavuju si, že by si někdo stěžoval.
Tři! T-Ř-I
jo jo jo jo jó
Jsem chlap.
A navíc inženýr.
Inženýr Vladimír.
I-N-G
Jsem inženýr a zajímá mě
jenom chlast a sex.
Maxwellovy rovnice jsem dávno zapomněl,
Schrödingerovu větu jsem si nepamatoval nikdy,
PN přechody jsou mi k smíchu.
Jsem inženýr a zajímá mě jenom chlast a sex.
Jsem inženýr a zajímá mě jenom chlast a sex.
Nic se neděje,
nic se neděje,
nic se neděje.
Přes to nízké zábradlí skákaje,
co stojí na naší zastávce tramvaje,
říkám si často, že jednou spěchaje
uklouznu a spadnu rovnou na koleje,
tramvaj mě přejede, jé je jéjeje.
Spadnu na koleje, tramvaj mě přejede,
nohy mi ujede, hlavu mi ujede
a při troše smůly i ruce ujede, jé je jéjeje.
Pak už nebudou žádný koláče,
ani ty s prací, ani ty bez práce,
zbudou jenom dvě tiché koleje
a malá naděje - nic se neděje.
Nic se neděje,
nic se neděje,
nic se neděje.
Jé je jéjeje jé.
(Blind Snooks Eaglin / Vladimír
Mikulka)
Jako po vodě kámen pluje po snech náš svět,
zavřu oči a vidím, že se vracíš zpět.
Plyneš zpátky jako řeka, jako kalné vody proud,
a já už dál nechci plavat, toužím v tobě utonout.
Toužím v tobě ležet na dně, cítit vodu nad hlavou,
ještě včera chtěl jsem lítat, dnes mi stačí klidnej proud.
A tak v tobě ležím na dně, nejsem blázen, jsem jen bloud
nevím proč neumím hořet, když jsem vyschlej jako troud.
Jako po vodě kámen pluje po slzách svět,
jak jednou otevřeš oči, nevrátíš se zpět.
Bejval jsem malej hajzlík
a dneska jsem velká svině,
s chutí se válím ve špíně
a tak dál.
Tak to na světě chodí,
z bláta se květy rodí
a nesou sladké plody,
jahody a tak dál.
A proto můj budoucí synu,
nehleď skrz prsty na špínu,
neboj se snů ani činů
a tak dál.
I já bejval mrňavej hajzlík
a jaká jsem dneska svině.
Jen tak dál,
jen tak dál.
Vodporný ženský časopisy,
s blbejma receptama,
pleťovejma maskama
a voňavejma dětma.
Ženský časopisy sou vodporný jako ženy.
Vodporný mužský časopisy,
s blbejma fotbalistama,
silnejma autama
a prsatejma fotkama.
Mužský časopisy sou vodporný jako muži.
Nebo támhleten vyžranej pejsek;
slintá a funí,
a sádlo se na něm
jako rosol třese.
Zvířata sou vodporný jako lidi.
A já to všechno vidim.
Nejsem anděl ani ďábel,
přesto křídla mám.
Jsem orel, král všech ptáků,
orel, vládce hvězd a mraků,
města, lidi, skály, moře,
vše pod sebou mám,
všchno vidím, stačí když jen křídly zamávám
a všechno vidím.
I tebe, ty malej hajzlíku
s dětskym časopisem v prackách!
Děti sou vodporný jako svět!
Svět je vodpornej jako lidi!
A já to všechno vidim.
Orel jsem, nad vodami se vznáším.
Orel jsem, nad vodami se vznáším.
Nepiji a nekouřím,
nelžu a nesouložím.
Neválím se v posteli,
jsem veselý.
La la la...
jsem veselý.
Vydržím tak spoustu let,
svěží jako růže květ,
chci být až smrt zavolá
krásná mrtvola.
Tra la la la,
ať i ta smrtka otrlá
zvolá: "Hola!
To je krásná mrtvola!"
Ráno mě vzbudí krutá zima,
hlavou točej zbytky včerejšího vína,
v uších teskně hučí meluzína
a mozkem hvízdá druhá míza,
ta co tě nažhaví,
jenže nezahřeje.
V poledne hlava už skoro nebolí,
kolena a klouby zatím ještě nezačaly,
ten okamžik je krásný, proč jen neprodlí,
že nemám duši beztak tuším,
pekla se nebojim a tak si užívám.
Prostě si užívám
Hej, mladej, seš taky takovej pohodář jako já ?
Hej, mladej, seš taky takovej pohodář jako já ?
Hej, mladej, buď taky takovej pohodář jako já !
Jsem pohodář,
život si užívám
Krásné dívky v Městské knihovně,
mateřský prs Divadelního ústavu,
rulandské modré v Týnské literární kavárně,
zelený veltlín vzadu v Duendu.
Pár starých písní Oldřicha Janoty,
pár starých lásek půvabně orezlých,
pár příštích lásek svůdně nejistých,
pár bílejch dvojek v útulnym nonstopu.
A ať mi někdo zkusí tvrdit, že nejsem v pohodě.
Prostě si užívám.
Hej, mladej, seš taky takovej pohodář jako já ?
Hej, mladej, seš taky takovej pohodář jako já ?
Hej, mladej, buď taky takovej pohodář jako já !
Pohodář
pohodář,
jó to jsem já.
Hrábnul jsem si až na dno,
ale nebylo to hluboko.
Šel jsem až na konec
a byl hned za prvním rohem.
Žádné hluboko, žádné daleko.
A tak jsem si řek,
že o tom aspoň napíšu písničku.
Písničku o tom, jak jsem si hrábnul na dno
a jak to nebylo hluboko,
písničku o tom, jak jsem šel až na konec
a skončil jsem tady s váma.
Žádné hluboko,
žádné daleko.
Ach světe světe,
co se to s tebou stalo?
Kde máš své hluboko,
kde je tvé daleko?
Kolik písniček
o tom ještě budu muset napsat?!
Krátký sukně,
dlouhý nohy,
upnutý trička,
klenutý vnady.
Jaro je tady!
Jaro je tady!
A blíží se léto,
žhavé léto,
vášnivé léto.
Tak nebuď blbá,
ať to má grády,
zkrať si sukni,
a vypni vnady,
Už je to tady!
Už je to tady!
Blížím se já,
vášnivý já,
vždy něžný já.
Tak neváhej,
je jarní noc
a léto přihořívá.
Tak neváhej,
jsem tu tvůj já.
seš blbej
a budeš ještě blbější
já sem chytrej
a budu ještě chytřejší
jen blbý lidi dělej lidi na blbý a chytrý
a taky hudbu a vůbec všechno
posloucháš Bacha
ale to neznamená že ti nemůžu rozbít držku
i Hemingway byl boxer
a dobrej drsňák je Mick Jagger
s tim se kamarádí i Havel
už má svý léta ale pořád je rebel
rebel !
rebel !!
rebel !!!
|