|
home
texty
cédéčka
mp3
o nás
kontakty
 |
1.
Určitě si budem
rozumět
2. Volná láska
3. Vodopády
4. Nestrkej prsty do zásuvky
5. Jednoduší muži
6. Stáda rebelů
7. Tráva
8. Okurková sezóna
9. Akce chlapi
10. Už nikdy nebudu unavenej
11. Veselo
12. Doba je zlá
13. Vošklivý káčátka
14. Montérky
15.
Kritika nepraktického
rozumování
16. Rock'n'Roll |
|
O jé, ó jé, určitě si budem rozumět
vypadáte skvěle a já bych vás nedal za celej svět
Máte vlídné tváře a upřímné pohledy
to se nedá koupit, s tím se člověk musí narodit
Nejmužnější muži a ženy půvabné jako květ
zkrátka jak jsem říkal, na tutáč si budem rozumět
budem si rozumět
budem si rozumět
budem si rozumět
usnul jsem uprostřed cesty
ukolébán jarem a zpit
plakátovým optimismem billboardů
prachem cesty ojíněná
vzbudila mě nahá žena
zahalená jen do tukových záhybů
a povídá: jen blázen
nechá se zmást jarem
spokojí se s málem
a netuší že jarní trable
rozežene nejlíp stará dobrá
volná láska
volná láska
volná láska
když ti chlapče duše hnije
je v tom kousek poezie
zato život nepřežiješ natutáč
v srdci splín a v hlavě zmatky
kroužíš kolem mucholapky
a čím dál víc tě pobolívaj křidýlka
tak věř mi když ti říkám
já jsem tvá romantika
a náruč něžně měkká
vždyť nekrásnější báseň vždycky
byla je a bude věčně mladá
volná láska
volná láska
volná láska
v kostech praská
volná láska
maso pleská
volná láska
volná láska tělo zahřeje
a duši potěší
Odporné spády
sladce mne vábí
příšerné šťávy
jak vodopády
ach tělo tělo
ach duše duše
odporný světě
ty lidstvo hnusné
Čím dál víc lidí
nemám rád
čím dál víc věcí
nechci znát
odporní lidé
odporné věci
odporné všechno
odporní všeci
všeci všeci
nestrkej prsty do zásuvky.
nepokládej hlavu na koleje.
nezvoň, když si pouštíš plyn.
máš jenom jeden život, no tak si to užij!
koukej žít
buď OK
buď OK bejby a koukej se mnou žít
koukej žít se mnou žít
džíny sou modrý jako nebe
tak co ti ještě schází?
nekoukej tak vyjeveně
snad sem to řek jasně: mám tě rád
tak to bejby chodí
nemůžeš si přece věčně s panenkama hrát
máš jenom jeden život, no tak si to užij!
koukej žít
buď OK
buď OK bejby a koukej se mnou žít
koukej žít se mnou žít
noc je černá jako kafe
tak na co ještě čekáš?
buď OK bejby a koukej se mnou žít
Kdo by neměl rád jednoduché muže?
Kdo by moh nemilovat jejich prosté tváře?
Opálené paže mužně kořenící v uzlech býčích šíjí.
Kdo by nechtěl spát s jednoduchým mužem?
Kdo by moh neocenit přímočarý zájem?
Ó, tváře něžně zabořené v chundelatých hrudích prostých mužů!
Jednoduší muži.
Jednodušší svět.
Kdo by neměl rád jednoduché muže?
Kdo by moh nepodlehnout síle jejich záře?
Když s pohledem do kalendáře jednoduše řeknou: "Dnes je čtvrtek.
To se zase zpráskám jako prase."
Jednoduší muži.
Jednodušší svět.
Kdo by nechtěl být jednoduchým mužem?
Kdo by moh nezatoužit kráčet pevným krokem?
Celej život bez váhání od kolíbky pod fialky projít?
Jednoduší muži.
Jednodušší svět.
Kdo by neměl rád jednoduché muže?
Kdo by neměl rád jednoduchý svět?
je to lavina a je to bouře
je to krvavý slunce nad černou oblohou
je to bodavá slast která rozzáří oči
a dlaně do pěstí svírá
a žene tě vpřed cestou necestou
kdo by zůstal stát když se vlny valí?
kdo by nehořel když požár září tmou?
kdo by nebořil svět když duše bolí
a jediným lékem je vzpoura?
kdo by nebyl sám sebou když všichni sami sebou jsou?
rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou
do tupejch hlav bušej pravdou svou
silou vášnivou
kdo by nebořil svět, když duše bolí?
kdo by nebyl sám sebou když všichni sami sebou jsou?
rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou
Tráva je kráva.
Trávník je vůl.
Rozpálený město,
vedrem změklý tváře,
smradlavá tramvaj,
jen já s chutí koukam do diáře.
Už nechci doutnat,
chci jasně planout
chci zářit.
Já chci zářit,
já chci umřít
v okurkový sezóně.
Učeš mi má lásko,
vlasy a vousy,
ostříhej mi nehty
a zkusmo zatlač oči vždyť léto končí...
a já chci bejt slavnej,
já chci umřít
v okurkový sezóně.
Z mostu dolu koukám,
už svítá slávy záře
jenže - nikde ani noha,
noha novináře.
Vobyčejnej člověk dneska
sebemenší šanci nemá.
Když chce bejt slavnej,
když chce umřít.
Já chci bejt slavnej,
já chci umřít
v okurkový sezóně.
Léto zvolna končí,
obilí se loučí,
ptáci oči k jihu točí
a haranti táhnou z prázdnin domů.
A já tu pořád trčim - zpocenej a živej.
A já tu pořád trčim - zarostlej a živej.
A já tu pořád trčim - živej.
A léto končí,
jehličí to dává sežrat listí,
trávník líná,
za pecí si brousí zuby zima.
Copak dneska lidskej život
do prdele žádnou cenu nemá?!
chtělo by se křičet ale musíš zatnout zuby
jdem z akce do akce a kámošů už zbejvá jenom pár
na svalnatejch zádech zářej rány rudý
špinavý obvazy prosakujou krví
a poslední náboj v kapse zůstává
budem muset šetřit
ženský stojej majlant kámo
zato chlapi nejsou drahý
né né né né né nejsou drahý
ať sáhneš kam sáhneš samý měkký maso
ať řízneš kam řízneš jenom duše bolavá
na regálech zářej nablejskaný ženy
předražený děti a jen v koutě zuby cení
pár uzlíčků nervů obalenejch svalama
kdo šetří má na tři
ženský stojej majlant kámo
zato chlapi nejsou drahý
né né né né né nejsou drahý
"hele, Maruš, kolik bereš chlapů?"
"maximálně tucet, vozejk už mi strašně přetejká!"
na strhaný duši pálej šrámy rudý
rozšklebený jizvy každýho dnes nudí
dávno sou pryč časy kdy bejvalo krásný cedit krev
musíme se šetřit
ženský stojej majlant kámo
zato chlapi nejsou drahý
né né né né né nejsou drahý
akce chlapi
akce chlapi
akce chlapi
Každej den zvečera
přichází příšera vzpomínání
a z kouta postele
kazí mi poklidný usínání
Vzpomínáš jak…
A nebo když jsme…
Ne-ne-ne-ne
Už nikdy nebudu unavenej
už nikdy nebudu spát
a budu každou noc připravenej
už nikdy nikdy nikdy nikdy
nikdy nebudu spát
Každej den po ránu
s lítostí oči otevírám
hrabu se z postele
a vůbec na nic si nevzpomínám
Co sem to jen…
Až do večera s čistou hlavou
Ne-ne-ne-ne
Už nikdy nebudu unavenej
už nikdy nebudu spát
a budu každou noc připravenej
už nikdy nikdy nikdy nikdy
nikdy nebudu spát
Už nikdy nebudu unavenej
už nikdy nebudu spát
a budu každou noc připravenej
můžeš přijít kdy chceš
už nikdy nebudu spát
veselo
je mi veselo
veselo
i když venku i uvnitř celej den pršelo
veselo
veselo
hop!
je mi do skoku
copak nevidíš tu jiskru ve voku
do skoku
je mi do skoku
hop!
hophop!
do skoku
je mi do skoku
hop!
hop!
je to moc vysoko…
hop!
je mi veselo…
hop!
hop?
hop!
hop?
hop!
HOP!
Sem folkáč folkáč, folkáč
zlámu ti hnáty rozpůlim lebku
sem folkáč
vyrvu ti játra
doba je zlá
Doba je zlá a já sem folkáč
doba je zlá zlá
dobra je málo!
Zlámu ti hnáty sem folkáč
rozpůlim lebku sem folkáč
vyrvu ti játra
doba je zlá
Doba je zlá a já sem folkáč
doba je zlá zlá
lásky je málo!
Doba je zlá a já sem folkáč
Doba je zlá a já sem folkáč
Doba je zlá a já sem folkáč
Kurva, proč je tady tak málo lásky?!
svině svět žije si vesele halasí
a my si můžem tak vzteky vokusovat prsty
světla se rozzáří prachatý frajeři
vopíjej holky a chlívárny koukaj jim z vočí
jen jedna v koutě zůstala
tlustá blbá nesmělá
tak povídám:
"má milá co bys tady trčela
dyť já už sem taky poslední"
smutně si mě prohlídla
ze zubů rtěnku volízla
naposled se rozhlídla
a pak sme šli k ní
ó jé
a pak sme šli k ní
šli sme k ní
co si má počít chudák holka
která neni dost hezká
aby z ní mohla bejt štětka
co si má počít kluk
když neni dost statečnej
aby šel krást
seš vošklivý káčátko
z kterýho za pár let
vyroste vošklivá kachna
sem motyka
ze který ani za Boha
nevyjde jediná rána
myslim že ti budu dost věrnej
a myslim že ty budeš dost věrná mě
budem si nejspíš dost věrný
do smrti věrný já tobě a ty mně
měla dlouhý něžný řasy
přímej pohled a slámový vlasy
a prsa který div že neprotrhly montérky
a zdravou duši ve voňavym těle
štíhlá jak prut pružná jako řemen
stroje když jim sáhla na hřídele začaly zpívat
usmála se na mě a dolila olej
podala mi ruku stisk měla tak pevnej
ptala se: "kdo jsi odkud přicházíš a po čem v životě toužíš?"
ve spáncích krev mi zabušila prudce
slyším se jak říkám: "jsem
intelektuál" - a ona začala zpívat:
"vzlétni se mnou jako slunce chci tě
budu tvou kotvou porodím ti dítě
chci být tvou půdou pod nohama a ty buď můj nekonečnej vesmír
drž mě pevně jako hlínu hněť mě
zorej mě a osij nenechej mě zplanět"
přitiskla se blíž ucítil jsem jak jí srdce burácí
nad náma se klenul chrám tovární haly
já na kolena pad a objal jsem jí nohy:
"celým tělem chci ti sloužit, má madono v montérkách
skloň se dolů hlaď mě a líbej
ukaž mi svou sílu miluj a trestej
buď mou přísnou velitelkou milenkou i matkou
toužíš hořet - já budu tvůj plamen
a ty mě z bláta překovej na křemen
dokážeme spojit sílu těl ducha i strojů"
měla dlouhý něžný řasy
přímej pohled a slámový vlasy
a prsa který div že neprotrhly montérky
a zdravou duši ve voňavym těle
štíhlá jak prut pružná jako řemen
stroje když jim sáhla na hřídele začaly zpívat
usmála se na mě a dolila olej
podala mi ruku stisk měla tak pevnej
ptala se: "kdo jsi odkud přicházíš a po čem v životě toužíš?"
Antikoncepce není adopce
chtěls bejt po otci budeš po matce
Heidegger není Husserl
co jsem nakradl jsem i projedl
protože jsem praktickej
ó Bože, tak praktickej
ó Bože, tak praktickej
recitativ:
Tahleta písnička se jmenuje Kritika nepraktického rozumování a jejím
prostřednictvím jsem chtěl nám všem připomenout, že pokud budeme jen tak
sedět s rukama založenýma v klíně a čekat, až přijde lepší svět, tak ten
lepší svět nikdy nepřijde. Nikdy. Nikam. Nepřijde. Anebo možná přijde.
Kdo ví.
Hlava mi třeští,
zase nevim, kde sem včera spal,
komu sem dal pěstí
a s kym sem se objímal.
Bylo to fakt hustý,
krásný holky, kouření a chlast,
a jen jedno je jistý,
dneska večer du do toho zas.
Protože vo tom, vo tom ten rock´n´roll je,
vo tom, vo tom ten rock´n´roll je.
Nejsem z těch, co šetřej struny,
šlehnu do nich až hlava zabrní.
Ať decibely sálem duní
jako stáda ocelovejch koní.
Tak pocem malá, nedělej potíže,
teďka seš moje, vo tom ten rock´n´roll je.
Vo tom, vo tom ten rock´n´roll je,
vo tom, vo tom ten rock´n´roll je.
recitativ
Jistě sami cítíte, že na tomto místě vyžaduje rocková logika
nekompromisní kytarové sólo. Sólo, které by vám, slovy redaktora
časopisu Hard and Heavy Jardy Špuláka, vyrvalo uši z hlavy. Protože mi
však mé černé rockerské brýle brání ve výhledu na hmatník, budu místo
sóla vyprávět jeden z příběhů, který psal rock´n´roll krví svých
vlastních příznivců.
Pojednává o tom, jak za proslulým rebelem a sólovým kytaristou skupiny
The Rolling Stones Keithem Richardsem přišla do šatny mladičká
obdivovatelka a hlasem, třesoucím se nesmělostí, řekla: "Keithi, už
dlouho mi na srdci leží otázka, na kterou můžeš znát odpověď pouze ty;
chtěla bych vědět..."
Keith Richards však nenechal dívenku dokončit větu. Pohodlně se opřel v
křesle, típnul jointa, zpola dokouřeného, nasadil si černé brýle, líně
hrábnul do strun svého milovaného telecastera a hlasem sice tichým, ale
tónem, který nepřipouštěl odpor, řekl:
Pocem malá, nedělej potíže,
teďka seš moje, vo tom ten rock´n´roll je.
Vo tom, vo tom ten rock´n´roll je,
vo tom, vo tom ten rock´n´roll je.
Keith Richards samozřejmě nemluvil česky. Použil angličtinu, jedinou
opravdovou mateřštinu všech pravověrných rockerů. V originálu tedy jeho
slova zněla takto:
Come closer baby, don´t fuck with it no more
you´re big girl now and you fuckin´ oughta know
what is rock´n´roll about
baby, baby, baby, baby...
A vo tom, vo tom ten rock´n´roll je,
vo tom, vo tom ten rock´n´roll je.
Zvolna se blížíme do finále, což je ten správný okamžik pro nasazení
takzvané krabičky. Krabička ukrývá efekty, jimiž my, rockoví kytaristé,
s oblibou kořeníme svůj projev - buzz, fuzz, chorus, wah-wah a celou
řadu dalších. Výsledkem působení krabičky je hluková stěna. Ta sice
poněkud znejasní strukturu písně a patrně vám též znemožní sledovat dále
text, o to lépe však budete moci vychutnávat vlny energie, valící se na
vás z reproduktorových soustav.
A vo tom, vo tom ten rock´n´roll je,
vo tom, vo tom ten rock´n´roll je.
A vo tom, vo tom ten rock´n´roll je,
vo tom, vo tom ten rock´n´roll je.
|