OŠKLIVÉ PÍSNĚ O HEZKÉM SVĚTĚ 
(2004)


home
texty
cédéčka
mp3
o nás
kontakty

koncerty



 


  1. Kočička
  2. Zvláštní sen
  3. Před usnutím 
  4. Hřbitůvek
  5. Skoba
  6. Obyčejná píseň
  7. Volná láska
  8. Duše & tělo
  9. Kanál
10. Časopisy
11. Smutná píseň
12. Nic se neděje
13. Kocovina
14. Sokolenky
15. Stáda rebelů
16. Ošklivá káčátka
17. Na pasece
18. Děti
19. Tři dny
20. Sen
21. Mušketýr
22. Rebel
23. Po ránu

 

1. Kočička


(Vladimír Mikulka)


Rozšlápnul jsem kočičku,
tlapičku i hlavičku;

tu mourovatou nezbedu,

ještě že byla sousedů
a že moje kočička zůstala celičká.

Celičká kočička,
co víc bych si moh přát.



2. Zvláštní sen


(Vladimír Mikulka)


Já měl jsem zvláštní sen, považte viděl jsem v něm
souložit Honzu Nedvěda s Danem Landou.

Pleše se blejskaly, kanady vrzaly,
jehličí vonělo a rodily se hity.

Můžete si říct, že vás moje vize nezajímaj,
jenže trochu snění potřebuje každej z nás,

trochu se pobavit, duši pohladit,
malounko přitvrdit a pak zase šlapat světem dál.

Lásky je dnes málo, všichni myslej pořád jenom na peníze
a čim dál míň je chlapů, co chtěj bránit svojí vlast.

Tak nebuďte jak ty pecky, co proseděj celý dny u televize,
žít je přece príma, když si můžem zazpívat.

A pak jít všichni ven, s Landou a Nedvědem,
rozběhnout se bosky ranní rosou,

chcem se jen pobavit, duši pohladit,
malounko přitvrdit a pak zase šlapat světem dál

a pak zase šlapat
a pak zase šlapat světem dál



3. Před usnutím


(Vladimír Mikulka)


Zasraný chytrý lidi - rozuměj světu a vědi co a jak.
Zasraný hezký lidi - ty sympatický ksichty, co má každej rád.
Zasraný nadaný lidi - ale co vy anebo já?!

Nebudem si řezat žíly, nic neni tak horký, jak se může zdát.
Nebudem si řezat žíly, nic neni tak horký, jak se může zdát.
A nebudem vohejbat hřbety, nemáme se čeho bát.

Dokonalej neni nikdo, každej dneska svou chybičku má,
Dokonalej neni nikdo, každej dneska svou chybičku má,
jeden je blbej, druhej má zas kratší nohu, život neni žádnej špás.

Vy mě podrazíte a já vás prásknu, na radu se nemusíme ptát.
Vy mě podrazíte a já vás prásknu, sami dobře víme co a jak.
Hlavně abyste mě měli rádi a já měl rád vás.

Nezbejvá než abyste mě měli rádi a já měl rád vás


4. Hřbitůvek


(Vladimír Mikulka)


Náš rodný hřbitůvek, hluboko za lesy,
zpíval tam skřivánek, dnes nás už netěší.

Nepřežil vánoce, mrazy a závěje,
měli jsme kočičku, už taky nežije.

Tak už to chodívá u nás na světě
i Ferdu mravence našlo si DDT.

Pejsek nám zcepeněl a pošla želvička
a taky dědeček jara se nedočká.

Králíci pomřeli hrůzou z budoucnosti,
jen čuník chrochtá si v chlívku bez starostí.

Vy taky umřete, všichni kdo sedíte
tady u našeho ohníčku,

jenomže o vás nikdo nezazpívá
žádnou písničku.



5. Skoba


(Vladimír Mikulka)


Když se ráno vzbudim, 
deku noci shodim
a povídám snům: "byly ste krásný, 
ale teď je tady novej den,
život neni sen"

Oči si protírám
a do stropu zírám.

Nebejt tu ta skoba
a otevřený okna 
a taky teda, kdyby radši 
do sporáku nešel ten pitomej plyn,
jó, to bych si žil.

A zpíval bych si:

(mezihra)

Vsadil bych se, že když sem to zmáknul doteď,
tak se i těch zbylejch pár let protlouct dá.

Tak v pelechu ležim
a kolem život běží,
skočí z okna, máchne křídly 
a zamíří vzhůru k slunci nebo ke hvězdám,
na vesmírnej flám

A skoba zpívá:

"Život nechodí po horách,
drží se lidí a zubatý zabrat dá."
Vsadil bych se, že se jednou 
mladý lidi za životem do vesmíru vypravěj.

A když se potkaj s těma
mladejma Marťanama,
hned se všichni roztančej a rozepívaj
jak už to tak mládež dělává.
Forever young!

A plyn se usmívá:

"Mládí má křídla rozevlátá
zpívá, Ikarus je náš táta, chceme výš!"
Vsadil bych se, že je vůbec nepotěší
když si všimnou, jak jim život utíká.

A tak se vrátěj domů,
vyhlídnou si skobu...
Je to strašně smutnej,
smutnej smutnej příběh,
co vám tu teď povídám.


6. Obyčejná píseň


(Vladimír Mikulka)


Jsou chvíle, kdy se mi chce plakat
a jsou chvíle, kdy se mi chce smát,
ale nejlíp je to nebrat takhle černobíle:
chvíli se smát,
chvíli plakat
a pak zase s novou chutí s životem se prát.

Když seš vobyčejnej chlap.

Nikdy jsem nechtěl stavět věž do nebe
a nevím, proč bych podpaloval chrám,
ať si blbnou paka, kterym v lebkách jebe,
já jsem já,
jsem jakej jsem
a snaživcum upocenejm můžu se jen smát.

Jsem vobyčejnej chlap.
Jsem vobyčejná ženská.

Jsem obyčejnskej obyčejnej člověk, 
nemiluju žádný extrémy,
jsem obyčejnskej obyčejnej člověk 
a neřešim nafouknutý problémy.

Hele, mladej, koukej nesrat, ty sis nejspíš dobře nakrad
a teď se ti chce žvanit o tom, co je dnes za doba.
Jakej Kain?
Jakej Ábel?
Řek jsem snad, že nemiluju žádný extrémy.

Jsem vobyčejnej chlap.
Jsem vobyčejná ženská.

Jsem obyčejnej kancelářskej diblík,
co nezkazí žádnou kulišárnu,
jsem obyčejnej kancelářskej diblík,
co nezkazí žádnou nenávist.

A ženský z vedlejšího kanclu,
to sou taky pěkný krávy.


7. Volná láska


(Vladimír Mikulka)


usnul jsem uprostřed cesty
ukolébán jarem a zpit
plakátovým optimismem billboardů

prachem cesty ojíněná
vzbudila mě nahá žena
zahalená jen do tukových záhybů

a povídá: jen blázen 
nechá se zmást jarem
spokojí se s málem 
a netuší že jarní trable
rozežene nejlíp stará dobrá

volná láska
volná láska
volná láska

když ti chlapče duše hnije
je v tom kousek poezie
zato život nepřežiješ natutáč

v srdci splín a v hlavě zmatky
kroužíš kolem mucholapky
a čím dál víc tě pobolívaj křidýlka

tak věř mi když ti říkám
já jsem tvá romantika
a náruč něžně měkká
vždyť nekrásnější báseň vždycky
byla je a bude věčně mladá

volná láska
volná láska
volná láska

v kostech praská 
volná láska
maso pleská
volná láska

volná láska tělo zahřeje
a duši potěší 



8. Duše a tělo


(Vladimír Mikulka)


duše duše duše
vypadá dost suše

zato tělo
to je dělo



9. Kanál


(Vladimír Mikulka)


Dyť víš hovno vo co go,
kanál povídá,
se smrdutým úsměvem
hubu votvírá.

Chlapečci sou vodporný 
a holčičky vohyzdný
a co teprv až vyrostete,
kanál povídá.

Život si vás vohlídá
a s nim si na vás počíhá
deprese, frustrace,
alkohol a sport.

Ne ne ne ne, kanále,
to si sežer sám,
chlapečci sou príma
a holčičky fajn.

Chlapečci jsou solidní
a holčičky frigidní,
frigidní, frivolní 
a proto je mám rád.

Frigidní, frigidní,
to ta moje není.
Néni, néni a proto jí mám rád
Néni, néni a proto jí mám rád

A všem vám bude smrdět z huby, 
kanál povídá.



10. Časopisy


(Vladimír Mikulka)


Vodporný ženský časopisy,
s blbejma receptama,
pleťovejma maskama
a voňavejma dětma.

Ženský časopisy sou vodporný jako ženy.

Vodporný mužský časopisy,
s blbejma fotbalistama,
silnejma autama
a prsatejma fotkama.

Mužský časopisy sou vodporný jako muži.

Nebo támhleten vyžranej pejsek;
slintá a funí,
a sádlo se na něm 
jako rosol třese.

Zvířata sou vodporný jako lidi.

A já to všechno vidim.
Nejsem anděl ani ďábel,
přesto křídla mám.

Jsem orel, král všech ptáků,
orel, vládce hvězd a mraků,
města, lidi, skály, moře,
vše pod sebou mám,
všchno vidím, stačí když jen křídly zamávám
a všechno vidím.

I tebe, ty malej hajzlíku
s dětskym časopisem v prackách!

Děti sou vodporný jako svět!
Svět je vodpornej jako lidi!

A já to všechno vidim.
Orel jsem, nad vodami se vznáším.
Orel jsem, nad vodami se vznáším.



11. Smutná píseň


(Vladimír Mikulka)


jsem smutnej
jsem smutnej
jsem smutnej 
a živočišný uhlí na to nezabírá

jsem smutnej 

veselý lidi oči na mě valej
a já se cejtim zbytečnej a prázdnej
jako hrob

jsem smutnej 

a chci aby o tom věděl celej svět
a tak píšu sprejem po zdech
a na rameno si nechám vytetovat slzu
a nápis jsem smutnej

jsem smutnej 

klidně bych umřel
jenom kdybych nebyl tak mladej 
a nechtělo se mi tolik žít

jsem smutnej 

a tak rozbiju hlavu prvnímu náhodnýmu chodci
zlámu pár stromů 
podpálím dům
a rozplynu se v noci
protože jsem smutnej 

jsem smutnej

slyšíte vy hajzlové
jsem smutnej
a nejsem sám



12. Nic se neděje


(Vladimír Mikulka)


Nic se neděje, 
nic se neděje,
nic se neděje.

Přes to nízké zábradlí skákaje,
co stojí na naší zastávce tramvaje,
říkám si často, že jednou spěchaje
uklouznu a spadnu rovnou na koleje,
tramvaj mě přejede, jé je jéjeje.

Spadnu na koleje, tramvaj mě přejede,
nohy mi ujede, hlavu mi ujede
a při troše smůly i ruce ujede, jé je jéjeje.

Pak už nebudou žádný koláče,
ani ty s prací, ani ty bez práce,
zbudou jenom dvě tiché koleje
a malá naděje - nic se neděje.

Nic se neděje, 
nic se neděje,
nic se neděje. 

Jé je jéjeje jé.


13. Kocovina


(Vladimír Mikulka)


Jak tak z okna koukám,
tak ta sousedovic holka
stejně jako její máti vypadá.
V klíně dítě houpá,
Kája Gott jim k tomu brouká
a všude vládne dobrá nálada.

Ta máti vedle sedí,
sice v létech, ale stále svěží,
pyšně hledí, jak se zdatně množí její rod.
A ze strniště fouká,
brzo zavoní nám jolka
a za chvíli tu máme novej rok.

Teď to bude jenom na nás
jestli zvládneme ten marast,
co se na nás valí ze všech stran.
Já vím, nebude to snadné,
přesto věřím, že když dáme 
dohromady hlavy, chlapi, 
tak to přece musí, sakra, dobře dopadnout.

Čas zahojí všechny rány, šrámy z roků pitomých,
stanou se z nás tátové a mámy a svět bude lepší než byl dřív.

Válčit budou jen armády spásy o pár duší zbloudilých,
skinheadům narostou vlasy i vousy a svět bude lepší než byl dřív.

Pak přestane páchnout močí roh u naší hospody
svět se nám všem stejně točí a pravda s láskou zvítězí.

A jak tak z okna koukám,
tak ta sousedovic holka
nový synáčky a dcerky přidává,
děcka zdravý jsou a svěží,
od mámy rozeznáš je stěží,
stejně tlustý, stejně chytrý, stejně nažhavený na život.

A je jich jako smetí,
brzo poříděj si vlastní děti,
na zahrádce sedět budou a koukat přes plot
a vzpomínat na mámu,
jenže ta je dávno v pánu,
věčně bude s náma jen ten kokot Gott. 



14. Sokolenky


(Vladimír Mikulka)


Byl jsem kdysi mladší, ještě mladší než jsem dnes
a znal jsem krásnou dívku, až z tý krásy bral mě třes.

Ještě dneska tohou po ní šumí starý les
jak svou nožku dlouhou něžně položila ma pařez
a zazpívala píseň prostou, zde je její text:

"Oběsil se sokolíček na vánočním stromečku.
Nevěste se, sokolíci, nevěste se na stromky,
Čekaj na vás sokolenky, čekaj na vás sokolenky."

Byl jsem kdysi mladší, ještě mladší než jsem dnes.
Byl jsem kdysi mladší, ještě mladší než jsem dnes.



15. Stáda rebelů


(Vladimír Mikulka)


je to lavina a je to bouře
je to krvavý slunce nad černou oblohou
je to bodavá slast která rozzáří oči
a dlaně do pěstí svírá
a žene tě vpřed cestou necestou

kdo by zůstal stát když se vlny valí?
kdo by nehořel když požár září tmou?
kdo by nebořil svět když duše bolí
a jediným lékem je vzpoura?
kdo by nebyl sám sebou když všichni sami sebou jsou?

rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou

do tupejch hlav bušej pravdou svou
silou vášnivou

kdo by nebořil svět, když duše bolí?
kdo by nebyl sám sebou když všichni sami sebou jsou?

rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou
rebelů stáda jdou 



16. Ošklivá káčátka


(Vladimír Mikulka)


svině svět žije si vesele halasí
a my si mužem tak vzteky vokusovat prsty

světla se rozzáří prachatý frajeři
vopíjej holky a chlívárny koukaj jim z vočí

jen jedna v koutě zustala
tlustá blbá nesmělá
tak povídám: "má milá 
co bys tady trčela
dyť já už sem taky poslední"

smutně si mě prohlídla
ze zubů rtěnku volízla
naposled se rozhlídla
a pak sme šli k ní ó jé 
a pak sme šli k ní
šli sme k ní

co si má počít chudák holka
která neni dost hezká
aby z ní mohla bejt štětka

co si má počít kluk
když neni dost statečnej
aby šel krást

seš vošklivý káčátko 
z kterýho za pár let 
vyroste vošklivá kachna

sem motyka 
ze který ani za Boha 
nevyjde jediná rána

myslim že ti budu dost věrnej
a myslim že ty budeš dost věrná mě

budem si nejspíš dost věrný
navždycky věrný já tobě a ty mně



17. Na pasece


(Vladimír Mikulka)


Medvídku, méďo, sedíš vedle mě tak tiše
sedíš tu tak tiše,
splín tě vyhnal z lesa do salaše,
sedíš tu tichounce a spíš

Paseka je dneska v noci tichá,
jenom zdálky zní kytary zpěv,
ty mi méďo na rameni vzdycháš
a nebe je plný hvězd

Méďo, nebreč, třeba jedna z těch hvězd spadne,
na paseku spadne
splín se jako špína z tlapek sloupne,
stačí si něco rychle přát.

Mě se život taky na nic neptal,
žil jsem tady na salaši sám
a pak spadla na paseku hvězda,
tak tu tebe méďo mám.

Mám tu tebe méďo mám
mám tu tebe méďo mám.



18. Děti


(Vladimír Mikulka)


Všichni moji známí
všichni kamarádi
mají chytrý děti
jen ty moje budou blbý.

Náš pejsek byl hloupej,
papoušek taky 
a podívejte na mě:
blééé!

Žádný moje dítě
nebude nikdy hezký,
chytrý nebo milý,
ale ani měkký.

Všechny budou po mně
a bude jich hodně,
von vás ten smích přejde,
von vás ten smích přejde.



19. Tři dny


(Vladimír Mikulka)


prvního října sed si Jenda Kasík
na ranní vlak a ten si to s ním hasí
kolem kladenských oceláren
do nejbližších kasáren

druhýho října stal se z Jendy voják
má vlastní tank šat maskovaný a odznak
zdobící vítěze soutěže
nejlepší střelec vleže

třetího října zjistil Jenda Kasík
že už se mu celá vojna nějak hnusí
v knajpě střelil tank i s odznakem 
a teď teď tiše nad pivem 
vzpomíná jak jel vlakem
z Dejvic přes Veleslavín Liboc Ruzyň... 

jó když jsem bejval mladší 
chodil jsem vydělávat k metařům
za blbejch pár pětek 
vstávat v půl šestý ráno
ale zapíchli jsme to už v devět
a ta pani co neměla přední zuby 
ale jinak byla hodná
vážně hodná 
vzpomínala: "Ruzyň jó Ruzyň..."

A od tý doby Jenda Kasík ví
jak to chodí v ženský věznici
a že vlaky do Kladna jedou z Dejvic
přes Veleslavín Liboc Ruzyň 
Hostivice Pavlov Unhošť
Kladno-Rozdělov Kladno-město

život je drsnej kámo 
ale když ho chytneš za pačesy
tak to stojí za to 



20. Sen


(Big Bill Broonzy / Vladimír Mikulka)


jó to se ti tak zdá že se lítat naučíš,
a když pak skočíš z okna divit se nestačíš

ve svátečním saku, s jiskrou ve vočích
táta drží palce máma brečí dojetím

a všem se zdá že se lítat naučíš
ve třináctym patře s hlavou v oblacích

jó to se ti zdá
to se ti tak zdá



21. Mušketýr


(Vladimír Mikulka)


Jsem starej mušketýr po třiceti letech,
vlasy mi plesnivěj a z očí kape sliz.
Ale v hrudi propadlý mi pořád bije srdce prudce,
vždy na straně revoluce, tak to taky zkus.

Jsem starej bojovník, pevnej jako skála,
pod vrásčitym obličejem tvrdou lebku mám.
A v hrudi zjizvený jako tenkrát láska hárá,
jsi na správný straně, jen se přidej k nám.

Pojď, dej se k nám 
a potáhneme ulicema,
láska zvítězí jako tisíckrát.

Chlapa to změní, když opustí opevnění,
zato když ho neopustí, stejnej zůstává.
Jsem to stále já, stále já,

starej mušketýr, harcovník lásky,
planoucí srdce a čistou duši mám.

Pojď, dej se k nám 
a potáhneme ulicema,
láska zvítězí jako tisíckrát.

Chlapa to změní, když opustí opevnění,
zato když ho neopustí, stejnej zůstává.
Stejnej zůstává.



22. Rebel


(Vladimír Mikulka)


seš blbej
a budeš ještě blbější

já sem chytrej
a budu ještě chytřejší

jen blbý lidi dělej lidi na blbý a chytrý
a taky hudbu a vůbec všechno

posloucháš Bacha
ale to neznamená že ti nemůžu rozbít držku

i Hemingway byl boxer
a dobrej drsňák je Mick Jagger
s tim se kamarádí i Havel
už má svý léta ale pořád je rebel

REBEL !
REBEL !
REBEL !


23. Po ránu


(Vladimír Mikulka)


Trochu nudy a kus splínu
a pak malou kocovinu,
k ránu s tebou zacvičí 
a iluze vyléčí.
Zacvičí, zacvičí 
a iluze vyléčí.

Hop šup tralalala
ruty šuty hop hop hop.

Už se mlha rozplynula,
už zas vidíš, že seš nula,
a že tvoje deprese
jsou na správné adrese.
Deprese, deprese,
jsou na správné adrese.

Hop šup tralala
ruty šuty hop hop hop. 

S životem to nedopadlo,
zbylo zblitý umyvadlo,
a kdyby zbyl jen ten smrad,
stejně jsem na světě rád.
Jeden smrad, druhej smrad,
stejně jsem tu s váma rád.

Jeden smrad, druhej smrad,
stejně jsem tu s váma rád.


zpět na hlavní stránku