Milí přátelé nepopulární hudby,

zdravím s přicházejícím podzimem, a to odkudsi z oblak mezi Doha a Prahou. Což samosebou nepíši proto, abych vzbuzoval závist. Spíš, že je už trochu obtížné nějak rozumně zprávu začít a neotravovat přitom s cédéčkem, které tu na pokračování slibuji už od loňských prázdnin. Mimochodem, mám tu pro sebe celou trojsedačku, klidně bych mohl pospávat. Což samosebou nepíši proto, abych nenápadně zdůraznil, jak obětavě se vám věnuji, na úkor spánku. A úplně nejvíc mimochodem: to cédéčko už je komplet natočené a zčásti i zmixované, zbývá to jen dodělat. Nejrozvernější kousek se jmenuje Milovník písniček, ten už je hotový se vším všudy. Termíny pro jistotu nechávám stranou. Hotový je už je i obal, fotila má drahá sestra:



Přes prázdniny jsme pilně obráželi festivaly, ovšem pouze v chlapecké sestavě, protože Jana na celé léto tradičně zmizla do Asie (vidíte, ta vám z letadla cestou do Mongolska nenapíše ani čárku). Neinstitucionalizovanou, leč zásadní posilou chlapecké mutace Inženýra Vladimíra se tak stal dechař a hudební všeuměl Martin Strakoš, což představuje další krok v tunelování spřátelených kapel Luxus respektive Nonsen. Z hlediska tunelování nicméně nejsou názvy podstatné, protože obě kapely tvoří úplně stejní lidé; jmenují se rozdílně podle toho, jestli jim v ten či onen moment stojí v čele Petr Mazúr (pak je to pop-rock-folk) nebo Martin (pak je to jazzrock). Petr hraje tam na kytaru, onde na klávesy, Martin tam i onde na všemožné dechy a na kytaru, ještě předtím tam na baskytaru. Říkal, že má taky cajon, takže nepochybně umí hrát i na něj. No jo, já vím, je to komplikované. A to se ještě Martin kromě výše zmíněných žánrů a kapel zabývá improvizovanou vážnou hudbou. S Inženýrem nicméně ochotně sází chytlavé vyhrávky a velkoryse mi toleruje nejrůznější hudební ohavnosti, které si snad ani toleranci nezaslouží.



A ještě jedna zajímavost, i když spíš pro pokročilejší znalce hudebně-divadelního podsvětí: cestou na festival ve Skalákově mlýně nám Martin k mému údivu vyprávěl, že hrál ve Varyšově improvizačním uskupení Marináda dekorativních aspektů. S Vojtěchem Varyšem jsme se kdysi dávno bavili představou, že dáme společný koncert, ale vystupovali tehdy už jen zřídka, takže jsme se nikdy konkrétně nedomluvili a Marinádu jsem naživo bohužel nikdy neviděl ani neslyšel. Už to nenapravím, jak praví klasik.

A ještě jednou mimochodem. Na divadelním poli došlo před prázdninami k poněkud kuriózní události, u které si nejsem tak docela jistý, jestli se tu k ní hlásit nebo ne. Ale nedá mi to: ve Švanďáku přišli s inscenací, ve které vystupuje postava divadelního kritika, který se zoufalecky přiživuje tím, že hraje na kytaru a zpívá příšerně pitomé písně. Aby nedošlo k mýlce, kdo že by asi tak mohl být předlohou, dali do programu i jmenovité poděkování. No nic, neviděl jsem. Kdybyste to někdo spatřil na vlastní oči, dejte vědět, nemusím být u všeho osobně, že ano. Jmenuje se to Smrt mu sluší a prý je to veliká taškařice.

Drobnosti ze života. Na festivalu v Radostíně mi náš brněnský příznivec hodil v průběhu písně Náboženství knihy na pódium prezervativ (nepoužitý a zabalený, je asi vhodné dodat). A vzhledem k tomu, že jsem si mezi písněmi stěžoval na komáry, půjčila mi naše brněnská příznivkyně po vystoupení repelent v krému a já si ho obratem vetřel do očí. Zatraceně to pálí, pravím varovně pro případ, že by se vám někdy taková zrádná věc dostala do ruky. Pozitivní bylo pouze to, že jsem kvůli mocně slzícím očím neviděl, jak moc velké jsem pako. Ale stejně, až na ty komáry to mají v Radostíně moc hezké. Fotka je nicméně z festivalu ve Skalákově mlýně; i tam je to pěkné, jen jaksi undergroundověji..



V blízké době se chystá ještě jedna zásadní událost, kterou nemohu nezmínit. Napsal jsem celovečerní divadelní hru a uvedeme ji s Puchmajerem v rámci festivalu Next Wave ke třicátému výročí Sametové revoluce jako scénické čtení. Na klavír nás bude doprovázet Petr Mazúr (viz výše). Hra se jmenuje Beranidla budoucnosti a pojednává o světě, ve kterém jsou všechny spiklenecké teorie pravdivé. Původně měla být hra hotová už předloni, ale ilumináti mi při tvorbě pořád házeli klacky pod nohy, takže se to celé trochu zdrželo, znáte to. Slavný den premiéry nastane v pondělí 23. září a konat se to bude v proslulé hospodě U suché dásně (na Výtoni). Příběh je totiž zasazen do několika významných prostředí, jako například New York, Lhasa, Říp nebo hospoda nižší cenové kategorie. Do finále se dostala Lhasa a hospoda nižší cenové kategorie; po pečlivém zvážení všech předností i nevýhod jednotlivých lokalit jsme se rozhodli pro Suchou dáseň. Tím spíš, že máme k tomuto poněkud vykřičenému podniku sentimentální vztah: chodívali jsme tam kdysi posedět po zkouškách, když jsme ještě s Puchmajerem hrávali hned naproti v P klubu Trojická, na střídačku s jakýmsi travesti kabaretem.



Pokud byste se na chtěli v blízké době vypravit na koncert nebo na divadlo, možnosti jsou tyto:

14. září ... Praha, Babí léto Bohnice, 17:00 - INŽENÝR VLADIMÍR (sólo)
21. září ... Praha, Zažít město jinak (Letná) 20:30 – INŽENÝR VLADIMÍR (rockband)
22. září ... Teplice, Malá Paříž, 16:00 – INŽENÝR VLADIMÍR (rockband)
22. září ... Ústí nad Labem, Malý Hamburk, 18:00 – INŽENÝR VLADIMÍR (rockband)
23. září … Praha, U suché dásně, 20:00 – BERANIDLA BUDOUCNOSTI (divadlo)

Podrobnosti zde  

Rádi vás uvidíme, za inženýra Vladimíra uctivě zdraví Mikulka Vladimír


******************

web: www.inzenyrvladimir.cz
facebook: https://www.facebook.com/inzenyrvladimir
bandzone: http://bandzone.cz/inzenyrvladimir
bandcamp: https://inzenyrvladimir.bandcamp.com
spotify: https://open.spotify.com/artist/1QmR3uNamW7SzNff4f1uWv