úvodem se omlouvám, že výroční zprávy začínají nabírat stále větší skluz. Byl jsem zvyklý psát je hezky spořádaně v září na začátku sezóny, pak se to poznenáhlu přehouplo na začátek roku kalendářního a teď už to vypadá spíš jako jarní zdravice. Možná se ale časem po charmsovsku dopracujeme ke správnému termínu z opačné strany.
Nicméně události se děly, a je tedy o čem zpravovat, i když to bylo loni trochu nepřehledné.
***
Úplně nejvíc podstatné je to, že se Inženýr Vladimír (rockband) stal dívčí kapelou: hrajeme ve složení Mikulka-Havláková-Perná. Je to úplně nová, chtělo by se napsat genderově dobrodružná situace.
Dost podstatné je také to, že jaksi samovolně, ale zřetelně zesílila aktivita folkové frakce Inženýr Vladimír (sólo).
Nikoli zanedbatelné je pak to, že zřejmě budeme častěji hrát na místech, kde jsme se dříve nevyskytovali, a to v klubu Napa a v Jinym kafi. Alespoň doufám.
***
No a popořádku se to stalo takhle:
Loni jsme hráli ve třech s Janou Havlákovou (která je zručnou houslistkou, ozdobou kapely a v případě nezbytí též opatrně zpívá) a s basákem Láďou Engelem (ten zpívat, jakkoli opatrně, zarytě odmítal, navzdory tomu, že si pěstuje vous jako Walda Matuška). Znělo nám to sice pěkně, jenže na podzim Jana zmizla do Mongolska a v průběhu dlouhé nečinnosti se všechno poněkud rozklížilo, tím spíš, že si Láďa oživil své staré hudební lásky. Nějakou dobu jsme koketovali s nápadem, že by se k nám přidala klavíristka Sonia Koutová (ano, ta démonická znalkyně Aloise Háby z aktuálního puchmajerovského kabaretu), nakonec to ale vzdala s chabou výmluvou, že má kromě divadla na krku manžela, práci a tři děti. Nahrávka z naší jediné společné zkoušky tak má šanci stát se cenným exponátem v libovolné sbírce kuriozit - a nedá mi to nepředvést tady aspoň kousek. (Na Pasece). Promiň, Sonio. S Janou a s Láďou jsme v létě taky trochu nahrávali, nakonec jsou z toho jen dvě písničky, víc jsme dokončit jaksi nestihli. Jsou to tyhle dvě (Jarem ovíněný a Průměrný muž), shodou okolností obě poněkud cajdavé - i když jinak hoblujeme jako diví.
Po Novém roce se nečekaně objevila eruptivní osoba jménem Marie Perná a domluvili jsme se, že bychom to mohli zkusit společně. Marie hraje všude možně (nejvíc doma je v jazzrockovém Jazzevci) a taky na všechno možné; v Inženýrovi zatím primárně basuje, ale uvidíme, vše je otevřeno. V různých kapelách též zpívá, u nás se zatím bohužel ze zpěvu pod různými záminkami vykrucuje, ale slibuji, že ji s tím budu intenzivně otravovat. Podstatné je, že první koncert Inženýra Vladimíra v dívčí sestavě bude ve středu 25. března v již zmíněném malostranském klubu Napa (moc sympatický podnik). Mimochodem, na půlené vystoupení jsem pro tuto příležitost zlákal mého dávného oblíbence Ivo Vrbu (a.k.a. HC TRAMP ), jehož tímto zcela upřímně doporučuji do vaší pozornosti. Facebooková událost je tady, kdybyste se snad chtěli přihlásit s předstihem.
.jpg)
Prozatím jsme se pro vaši potěchu společně ateliérově vyfotili. Jana tu vypadá ještě drsňáčtěji než obvykle zásluhou mých osvědčených rockerských brýlí, o kterých ovšem při focení opovážlivě prohlašovala, že vůbec nejsou rockerské, ale cyklistické - a Marie ji v tom zlomyslně podporovala. Být vedoucím dívčí kapely má zkrátka i své temné stránky. Začínám si rychle zvykat. Na fotce jsme chtěli mít taky kočičku, ale včas zdrhla, potvora.
***
Během Janiny mongolské anabáze jsem se usilovně věnoval folkaření, přičemž jsem se seznámil s řadou folkařů, mezi nimi s celou řadou sympatických a poslechuhodných. Folk má výhodu v tom, že je to žánr velmi operativní a folkáči se mohou snáze než rockeři sdružovat a kombinovat a navzájem se zvát na vystoupení. Čemuž se chci věnovat paralelně k rockové dráze pod hlavičkou Inženýr Vladimír (sólo). Folkový repertoár je hotový a s tím rockovým se moc nekryje; obzvláště pyšný jsem na Malý festival krátkých písní, sestávající výhradně z kousků, které nepřesáhnou 50 slov a 50 vteřin. Zatím jich je asi dvacet. Z několika naplánovaných folkových vystoupení stojí za obzvláštní pozornost mezinárodní koncert se slovenským písničkářem Peterem Lachkým v kavárně Jiný Kafe na Žižkově (8. dubna). Potkali jsme se s Petiarem v Kafi na literárním večeru a je to osoba hudebně i jinak veskrze sympatická. Přijede kvůli tomu koncertu až z Liptovského Hrádku.
A taky mám nový folkový klip (k písničce Umírám ). Je krátký, černobílý, nefalšovaně rozverný a vystupuje v něm půvabná mladá žena. Děkuji touto cestou Klubu přátel žehu jakožto hlavnímu sponzorovi.
***
Termíny všech možných koncertů, fotky a další zajímavosti lze najít na našem webu, na Bandzone a samozřejmě i na Facebooku (snažíme se, aby to tam žilo). Když si nás kdekoli zalajkujete nebo přidáte jako přátele, způsobíte nám tím jednak neskonalé potěšení a jednak se budeme moci o to více vytahovat na ještě nepopulárnější konkurenci.
***
Máme vás rádi. Nebo alespoň většinu z vás. Na koncertech to ovšem nijak nekádrujeme, to můžete přijít úplně všichni.
Za Inženýra Vladimíra Mikulka Vladimír